Zvláštní příprava
Kazatel musí při kázání brát zřetel na konkrétní cíl. Jeho záměr může být popsán jako touha v závislosti na Duchu svatém představit svým posluchačům určitou část Boží pravdy proto, aby v nich způsobila duchovní změnu. Kazatel není pouhým učitelem, který předává znalosti. Má na zřeteli spasení a posvěcení svých posluchačů. Chce, aby se poté, co ho uslyší, stali jinými lidmi ve srovnání s tím, jací byli, než začal kázat.
Samozřejmě, že kazatel sám nemá žádný návod, jak způsobit ve svých posluchačích změnu. To je práce Ducha svatého. Kazatel může kázat „pouze slovy“. Potřebuje kázat v moci, přesvědčení a přítomnosti Ducha svatého (1. Tesalonickým 1:5). Protože Boží Duch je svobodný jako vítr, musí být na něm kazatel závislý, aby kázání Slova a jeho účinek byly požehnány (Jan 3:8).
Nalezení vhodného textu
Někdy se předpokládá, že kazatel může kázat kdykoliv z jakékoliv části Božího Slova, protože „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré...“. To je neporozumění. Skutečnost, že veškeré Písmo je dobré, neznamená, že každý nebo jakýkoliv text je dobrý v každé či jakékoliv situaci. V kazatelově zájmu by spíše mělo být, aby pro dobro svých posluchačů kázal při každé příležitosti to, co si přeje Bůh. Měl by si uvědomovat, že káže tu správnou pravdu pro danou příležitost, právě tu pravdu, k jejímuž kázání jej vede Bůh.
Je samozřejmostí, že Bůh může kazatele vést, aby kázal série na určité téma, nebo probíral celé biblické knihy, či aby kázal z určitého textu. Bůh může nasměrovat kázání kamkoliv, není omezen!
Klíčovým bodem je, že Duch svatý musí kazatele přivést k textu nebo textům, ze kterých by měl kázat. Přistupuje-li k tomu kazatel vážně, nikdy se nestane pouhým výrobcem kázání, které každý týden vyprodukuje s pravidelností a fádností stroje na výrobu párků!
Kazatel musí hledat Boha, aby se dozvěděl, co by měl kázat. Nebude jen přihlížet k situaci, které shromáždění čelí, nebo k určitému učení či způsobům, na které je třeba klást dle jeho názoru důraz. Jeho kázání však budou vymezena spíše vnímáním Božího vedení, než aktuálností nebo osobními předsudky.
Rozhodnutí o tom, co by mělo být kázáno je nevyhnutelně a nutně spojeno se službou modlitby. Skrze modlitbu kazatel nalézá Boží vůli. Bere vážně biblické přikázání, že muž, kterému se nedostává moudrosti, má prosit Boha, a že Bůh moudrost štědře dává (Jakub 1:5).
Někdy Bůh velice rychle a jasně zjeví, co by mělo být při určité příležitosti kázáno. Při jiných příležitostech, především před začátkem nové série, může být na modlitbách zvažováno a rozvažováno množství možností, než má kazatel nakonec pokoj v tom, že je určitá série správná nebo že by měl být vyložen určitý text.
Klíčem k výběru textu je modlitba - vytrvalá a pravidelná modlitba, aby si kazatel vždy když vystoupí za kazatelnu byl jistý, že káže správné kázání. Postoj, který říká, že „pomůže jakékoliv staré kázání“, produkuje kázání obdobné kvality!
Porozumění textu
Abychom porozuměli těm nádherným věcem, které Boží slovo obsahuje, potřebujeme, aby naše oči byly otevřeny Duchem Božím. Je Duchem moudrosti a zjevení, od něho přijímáme duchovní rozpoznání. Je-li modlitba klíčem k výběru textu, pak je také klíčem k duchovnímu porozumění (Žalm 119:18; Efezským 1:17-18).
Tradice o apoštolu Janovi říká, že když byl velmi stár, do shromáždění jej nosili. Na každý den Páně byl tázán, zdali má shromáždění co říci. Pokaždé jednoduše řekl: „Milujte se navzájem.“ Lidé se ho trochu podrážděně ptali, proč pokaždé opakuje ten samý příkaz. Jeho odpověď zněla, protože je třeba, aby se navzájem milovali! Příběh by mohl být přizpůsoben pro kazatele a tím často opakovaným příkazem by se stalo: „Modlete se.“
V porozumění určitému textu existují nejméně čtyři stupně.
1. Porozumění textu samotnému
Každý text Písma je sestaven z jednotlivých slov, frází, úseků a vět. Musíme se snažit porozumět textu, který máme před sebou, ve světle originálního textu, který je v pozadí.
Existují různé pomůcky, dokonce i pro ty, kteří nejsou znalci originálních jazyků, jež kazateli umožní dosáhnout lepšího porozumění textu. Neměl by je však zneužívat a citovat z nich tak, aby vzbuzoval dojem, že umí jazyky, které ve skutečnosti neumí! Měl by však použít všechny dostupné pomůcky. Smysl slov, která text obsahuje, může být upřesněn za pomoci slovníků.
2. Porozumění kontextu
Každý verš je zasazen ve vlastním kontextu. Je nebezpečné kázat text vytržený z kontextu. Z textu: „každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná“, může být učiněno téměř cokoliv, jestliže bude použit ke kázání vytržený z kontextu!
Právě při snaze porozumět kontextu verše bude důležité především použití komentářů. Komentáře s sebou přinášejí dvě nebezpečí. Na jednu stranu za nás mohou zastat všechnu práci a my můžeme slepě přijímat jejich učení. V nesprávných rukou podpoří lenost. Na druhou stranu jimi můžeme pohrdnout a ješitně se domnívat, že i když očekáváme na vedení Ducha svatého při studiu, nemyslíme, že mohl vést také někoho jiného! To, co mohou s Boží pomocí vidět ostatní, přináší užitek jak jim, tak i nám. Jako doplněk ke komentářům můžeme kvůli ujasnění mnoha sporných bodů použít dobrý biblický slovník.
3. Porozumění širšímu kontextu
Jednou z hlavních starostí liberálního myšlení je nalézt v Bibli tolik konfliktních myšlenkových toků nebo teologií, kolik je jen možné. Například, že Zákon protiřečí Prorokům, Pavel jeruzalémské církvi, apoštolové Židům, atd. Základním principem evangelikální teologie je však vnitřní soulad Písma. Jeho hlavní části tvoří jedno nerozporuplné svědectví o pravdě.
Pokud zastáváme pravdu, že Písmo je v souladu samo se sebou a objevíme rozpor, ukazuje to na chybu ve výkladu. Rozporné výklady musí být nutně chybné. To si však nevynucuje zrušení protikladu nebo paradoxu. Dvě pravdy mohou být ve vztahu k sobě v napětí, ale jedna nemůže být v rozporu s druhou. Ježíš může být v jednom textu zjeven jako člověk a v jiném jako Bůh, nemůže však být v jednom textu zjeven jako člověk a v jiném jako ne člověk! Způsob, jakým s doktrínou o ospravedlnění nakládá Pavel a Jakub, musí proto být vyložen doplňkově, ne rozporuplně.
Pomoci porozumět tomu, jak určitý verš a jeho kontext zapadají do celého biblického obrazu a jak s ním ladí, je úlohou komentářů a dobrých teologických prací.
4. Porozumění závažnosti
Jestliže jsme porozuměli, jaký má text význam, musíme porozumět jeho důležitosti, závažnosti a aplikacím pro shromáždění. To je jednou z nejdůležitějších, a přesto jednou z nejopomíjenějších částí přípravy kázání. Hlavními složkami této části není ani čtení ani psaní, ale přemýšlení a rozjímání.
Jestliže jsme porozuměli pravdě, kterou text přináší, musíme se ptát „Proč je tento text důležitý?“ Čím dříve jsme zvládli základní studium kontextu a významu textu, tím lépe. Nyní máme čas k přemýšlení, modlitbě a „přežvykování“ textu, který chceme vykládat. Můžeme to činit v naší pracovně, na procházce, při holení nebo sprchování - kdekoliv! Když se text naučíme nazpaměť, je to ještě lepší!
Text nám je„břemenem“, které s sebou všude vláčíme a nad kterým pravidelně přemýšlíme. Čím důkladněji text známe a čím je břemeno větší, tím jednodušší bude příprava a prezentace kázání, které zamýšlíme kázat.
První Žalm nás nabádá k rozjímání nad Hospodinovým zákonem. Takové rozjímání je klíčem k porozumění textu. Když pochopíme, proč je text důležitý pro nás a jak prospěje nám, porozumíme i tomu, proč je důležitý pro druhé a jak prospěje jim .
Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?
- Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít nebo aplikovat a jak. Pak to proveďte.
- Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
- Přečtěte si tento zdroj s někým — partnerem, kamarády, týmem, dobrovolníky, studenty, rodiči, pastorem — a diskutujte o tom.
- Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.
Původně zveřejněno zde.
