Čím je jiná tato generace? Jaké jsou jejich specifika? Jak je můžeme lépe oslovit? Je o tom mnoho dobrých videí a článků, ale v tomto článku se budeme snažit všechno destilovat do jednoho. V tomto článku vám přineseme 12 bodů o tom, co generaci Z odradí od církve. Také vám dáme i praktické příklady, jak tyto věci řešit v našich mládežích, sborech, skupinách či týmech.
I. Nikdo je neposlouchá
Klasické fungování sboru „zepředu“ (to znamená kazatel/starší/vedoucí, kteří mluví z pódia, co dělat/nedělat a sbor nemá možnost reagovat) je pro tuto generaci kritické. Generace Z potřebuje, aby byl jejich hlas důležitou součástí fungování sboru. To neznamená, že chtějí, aby se všechno dělalo podle nich, ale potřebují cítit, že je jejich hlas důležitý a bere se do úvahy. Jak je můžeme vyslechnout? Vytvořit prostor pro diskusi (například v rámci nedělních bohoslužeb nebo jinou formou), vytvořením anket po kázání (kde mohou vyjádřit souhlas/nesouhlas/jiné budující poznámky) nebo jejich přidáváním do pracovních týmů.
II. Složité vize nebo programové vyhlášení:
Samozřejmě, člověk potřebuje mít v životě vizi (Pr. 29:18), ale někdy ztratíme mladší generaci v rámci managementu, který tak dobře fungoval pro starší generaci. Generace Z bývá oslovena krátkou, výstižnou vizí (jako například v Mk. 12:30-31). Věnujme méně času poradám, kde budeme vymýšlet komplikované formulace a travme víc času vykonáváním Ježíšova dvojitého přikázání.
III. Služba jiným není priorita:
Někdy věnujeme příliš mnoho času vnitřní starostlivosti o sbor (ať už biblické studia nebo porady, týmová setkání a jiné), že zapomínáme na lidi „mimo nás“, kteří se trápí (ať už duchovně, emocionálně nebo fyzicky). Samozřejmě, že nemůžeme zanedbávat růst lidí ve sboru a starostlivost o ně, ale když budeme uzavření do sebe, generace Z bude vedle nás trpět, jestli vůbec zůstane. Potřebujeme najít správnou rovnováhu mezi vnitřní a vnější starostlivostí.
IV. Obviňování kultury
Toto je něco, s čím se velmi často setkávám. Kazatelé, vedoucí nebo rodiče, kteří mluví o kultuře jen negativně a dívají se na minulost jako na zlaté časy. To je lež! Kultura není spirála, která jde čím dál tím k horšímu. Kultura je jen lidský projev a jako takový má (vždy) svoje pozitivní a negativní jevy. Kultura starší generace nebyla dokonalá a kultura této generace není na 100% zkažená! Místo neustálé kritiky a obviňování je naším povoláním vykupovat kulturu. Jak tato kultura vyjadřuje Boží hodnoty? V čem se potřebujeme zlepšovat? Nestačí o tom mluvit, je potřeba i konat! (Jestli něco v kultuře kolem tebe není v pořádku, nepostav svoje kázání na tom, co všechno je špatně, ale na tom, co můžeme dělat, aby bylo líp!)
V. Exkluzivita
Jednou jsem navštívil sbor jednoho mého kamaráda. Když jsem si náhodně vybral místo na sezení, tento kamarád ke mně přiběhl a řekl mi: „Tam si nesedej, to je místo paní…“ Co? Proč bych si tam nemohl sednout? Potřebujeme si dávat pozor na to, jak se vyjadřujeme k těm, kteří nejsou součástí naší komunity. Kdyby se něco takovéto stalo člověku, který přišel poprvé do vašeho sboru, jsem si na 99% jistý, že by se už nevrátil. Musíme vytvořit prostor, ve kterém je každý vítaný a ve kterém kvůli lidem obětuje svůj komfort (v příkladu, který jsem uvedl výše, by si měla paní… sednout jinam, protože „vyhodit“ mě z toho místa není velmi pohostinné).
VI. Plýtvání zdroji
Církev jako instituce nebyla vždy velmi důvěryhodná. Jelikož jsme v posledním období viděli, jak korupce sahá na všechny oblasti života a na všechny instituce (církev, politiku, Občanské sdružení a jiné) potřebujeme být transparentní v otázce financí. Generace Z potřebuje vidět, že se (i jejich) finance používají rozumně a na dobré věci. Jinak nebudou přispívat svými (nejen finančními) zdroji, jestli se vůbec rozhodnou zůstat.
VII. Kázání vs. Mentorování
Podobně jako u 1. bodu, neosobní kázání zepředu je častokrát málo efektivní. Ano, musíme vyučovat a kázání je velice důležité. Tímto nechci podceňovat kazatelnici, ale pozdvihnout roli mentora a osobního vztahu. Miléniová generace víc než po kázání touží po vztahu (kdyby chtěli jen dobré kázání, můžou si jich tisíce vyhledat na internetu).
VIII. Ne-ocenění:
V dnešní době nikdy nedokážeme udělat „dost“. Ať už v práci nebo ve škole, Generace Z neustále poslouchá o tom, jací jsou neschopní, nedostateční, hloupí a jiné. Soutěživost je jedna z největších hodnot této doby a to často vede k frustraci. Církev by měla být bezpečným útočištěm milosti, kde jsou lidé ocenění za to, kým jsou. Kdy jsi naposledy odměnil nebo pochválil svůj tým za dobře odvedenou práci? Co kdybys pozval svůj pracovní tým na večeři jako odměnu za jejich službu?
IX. Ticho v těžkých otázkách:
Tato generace se připravuje na to, aby dělala těžká rozhodnutí. Hledají odpovědi na těžké otázky: jak si vybrat partnera/ku? Jak si najít dobrou práci? Jak spravovat finance? Co se sexem? Drogy? Rodina? Děti? Mohl bych pokračovat, ale asi mi rozumíte. Musíme iniciativně otevřít tyto a další otázky a dát na ně otevřené odpovědi, i když to znamená otevřít svoje soukromí a ukázat „špinavou kuchyň“. Jestli církev o těchto věcech nemluví, jiní budou (ano, ta „zlá“ kultura, kterou jsme výše uvedli).
X. Veřejné mínění:
Jedna otázka, kterou se vedení našeho sboru často ptá, je: „Kdyby dnes Církev Bratrská v Žilině zmizela, kdo by si to všiml?“ Jako Církev potřebujeme být angažovaní v dění našeho města/vesnice a být přínosem pro naše okolí. Naděje, kterou máme v Ježíši, nemusí čekat na dalekou budoucnost, ale uzdravovat a obnovovat naše okolí už dnes. Jestli nejsme schopní sloužit našemu okolí, proč by tam někdo chtěl být?
XI. Mnoho řečí – málo skutků:
Myslím si, že toto je hřích každého vedoucího. Máme velké plány a touhy, věci, co bychom chtěli dělat, tak pro to nadchneme lidi, ale potom nejsme schopní to zrealizovat. Toto je pro každého (asi nejen pro generaci Z) velmi frustrující a vede ke zklamání. Je lepší nastavit nižší očekávání a potom přinést větší výsledky a to nejen kvůli nim, ale i kvůli tobě (protože i ty můžeš být zklamaný ze selhání).
XII. Neschopnost se přizpůsobit:
Slyšel jsi už někdy ve sboru větu „ale vždycky se to takhle dělalo!“? Já jsem to slyšel už příliš mnohokrát a víš co? Ne! Nedělalo se to vždycky tak! Orgán byl kdysi revoluce, proti které se církev postavila. Většina církevních otců a reformátorů byla proti používání hudby a hudebních nástrojů na bohoslužbách. Hymny a kancionály jsou relativně moderní věc, protože předtím byl gregoriánský zpěv jediný akceptovaný způsob uctívání v kostele. Církev se musela v historii přizpůsobit různým změnám a stejně se my dnes musíme přizpůsobit nebo se staneme fosiliemi!
Vedoucí, nezapomeňme na tuto generaci! Jestli máme hlásat evangelium všemu stvoření (Mk. 6:15) znamená to, že i generace Z potřebuje slyšet Kristovo evangelium a jestli ji naše způsoby odradí od toho poselství, musíme změnit naše způsoby. Změna může být těžká, ale ovoce je krásné a sladké!
Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?
- Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít a jak. Pak to proveďte.
- Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
- Přečtěte si tento zdroj s někým (partnerem, přáteli, týmem, studenty, pastorem) a diskutujte o tom.
- Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.
Zdroj ZDE
Autor: Jose Calvo Aguilar
Zdroj: Leaderxpress.cz, proboha.cz